Skip to content Skip to footer

Jiří Schmitzer se narodil 25. listopadu 1949. DAMU absolvoval roku 1974, poté nastoupil do
Činoherního studia v Ústí nad Labem, od roku 1985 byl členem Ypsilonky. Poprvé si jej pro větší
filmovou roli vybral režisér Oldřich Lipský do komedie TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973)
inspirované populárním televizním seriálem. Nevýrazné role následovaly v detektivkách MOTIV PRO
VRAŽDU (režie Július Matula, 1974) a HOLKA NA ZABITÍ (režie Juraj Herz, 1975).
Už rok nato přišel průlom v podobě Kroupy mladšího v úspěšné komedii MAREČKU, PODEJTE MI
PERO! (režie Oldřich Lipský, 1976), v níž si synovský part zahrál po boku svého otce Jiřího Sováka.
V přepisu POSTŘIŽIN Bohumila Hrabala, který v roce 1980 natočil Jiří Menzel, na sebe upozornil
coby nevýbojný správce pivovaru. Objevil se i v dalším Hrabalovském snímku SLAVNOSTECH
SNĚŽENEK (1983), stejně jako v následujícím Menzelově snímku VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ
(1986).
V 80. letech jej začali režiséři obsazovat hojně do úloh tatínků a do dětských snímků vůbec: VŠICHNI
MAJÍ TALENT (režie Zdeněk Flídr, 1985), OUTSIDER (režie Zdeněk Sirový, 1987), MOŘE
ZAČÍNÁ ZA VSÍ (režie Zdeněk Flídr, 1988), NEFŇUKEJ, VEVERKO (režie Věra Šimková-Plívová,
1988). V rodinném snímku PÁNI EDISONI (režie Vít Olmer, 1987) se představil také jako autor
ústřední písně a zpěvák. V podobenství DŮM PRO DVA (režie Miloš Zábranský, 1988) ztvárnil
náročnou tragickou figuru uzavřeného Bóži, který se pokouší žít čestně i ve světě plném kompromisů.
Poprvé v té době hrál ve filmu Jana Hřebejka, a to v jeho druhém mimoškolním filmu na FAMU L.P.
1948 (1989).
V první polovině devadesátých let si zahrál mimo jiné ve dvou projektech inspirovaných dílem Franze
Kafky – PROCESU (režie David Jones, 1992) a AMERICE (režie Vladimír Michálek, 1994). Velkou
úlohu Kandy vytvořil vedle televizního seriálu i ve filmové verzi ZDIVOČELÉ ZEMĚ (1997). Za roli
politického vězně Jardy Svobody ve filmu BUMERANG (1997) režiséra Hynka Bočana si odnesl
Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon.
Z dalších filmů to jsou AKÁTY BÍLÉ (režie Bohdan Sláma, 1997), BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA
(režie Petr Nikolaev, 1997), KANÁREK (režie Viktor Tauš, 1999), KYTICE (režie František A.
Brabec, 2000), KRAJINKA (režie Martin Šulík, 2001), PERNÍKOVÁ VĚŽ (režie Milan Šteindler,
2002), LESNÍ CHODCI (režie Ivan Vojnár, 2003), KRÁSKA V NESNÁZÍCH (režie Jan Hřebejk,
2006), Jako Nikdy (režie Zdeněk Tyc, 2013), Padesátka (režie Vojtěch Kotek, 2015), Staříci (režie
Martin Dušek, Ondřej Provazník, 2019), aj.
Popularitu mu přinesly také jeho písničkové recitály.

Nahoru